Sníh tuto zimu opravdu nadělal mnoho škod a ztížil dopravu v naší republice. Na konci ledna jsem jel vlakem z Prahy do Brna a zjistil jsem, že cestující nemá vůbec šanci se domoci svých práv. Máme vůbec právo na nějaké odškodnění v železniční dopravě? Více na toto téma v tomto článku.
Autobus či vlak?
V uplynulém měsíci lednu jsme byli svědky každý týden sněhových kalamit. Ano, tato zima je určitě výjimečná a množstvím sněhu převyšuje ostatní zimy. Minulé tuhé zimy jsme byli často svědky slavných provolání ze strany Českých drah, že v případě sněhové kalamity je určitě výhodnější a spolehlivější přesednout z autobusu na vlaky. Letos se toto opakovalo, ale ve skutečnosti cestující na tom spíše prodělal než vydělal.
Vezmeme si příklad trasy Brno – Praha. Je to jeden z nejvytíženějších železničních koridorů v naší republice. Zatímco cestující, který vybral autobus zaplatí za cestu v průměru 180 Kč, ve vlaku to je 260 Kč. Ano, to tak bývá, že jsou vlaky dražší, nejinak je tomu i jinde v Evropě. Ale jinde v Evropě si člověk jedoucí ve vlaku připlatí za lepší služby. Vlak je často spojen s pohodlím, přesností a spolehlivostí a gastronomickými službami až na místo. Bohužel v ČR tomu je přesně opačně. Některé autobusové společnosti u nás jezdí na mnohem vyšším standardu a vlaky zase naopak pěkně pokulhávají.
Pojďme se podívat přesně na situaci, do které jsem se dostal. Poslední týden v lednu jsem cestoval do Brna. Napadlo samozřejmě všude hodně sněhu, ale ten den nesněžilo, takže se železničáři nemohli vymlouvat na zapadané výhybky. Ano, tuto situaci nezlehčuji, jsem si vědom, že v případě velkých sněhových kalamit je opravdu těžké udržet dopravu v jízdním řádu. Tak zatímco v kritických dnech průměrné zpoždění autobusů směřující do Prahy bylo 45 min, vlaky měly standardní zpoždění přes hodinu a dokonce byl i vlak s 270 min zpožděním.
Služby “na úrovni”
Teď ale něco blíže k mé cestě. Měl jsem namířeno do Brna s pravidelným odjezdem z pražského hlavního nádraží v 17:39, do Brna jsme měli dorazit v 20:22. Byl to mezinárodní spoj EC, tedy vlak vyšší kvality, jedoucí z Německa až do Vídně. Spoj přijel na hlavní nádraží přesně na čas a to v 17:27. V čase pravidelného odjezdu jsme se však nepohnuli z místa a nic se nedělo ani 10 min po pravidelném odjezdu. Seděl jsem ve vlaku s moderním rozhlasem, ale posádka nebyla schopná cestující informovat o tom, co se děje. To je bohužel u Českých drah stále normální. Hrají si na moderní firmu, ale služby na úrovni není v mezinárodních vlacích není schopna poskytovat. A tak sami cestující chodili ven z vlaku a koukali na informační tabuli, kde stále naskakovalo zpoždění až na 45 min.
Když jsme se konečně v 18:25 hnuli z místa, tak několik minut po startu již nás moderní rozhlas informoval o situaci. Pozdě, ale přeci. Bohužel pán asi do rozhlasu ještě nemluvil, protože to nebyly souvislé věty. Anglicky už pak něco jen zašišlal a doslova řekl, “omlouvám se zpoždění za 50 min.” Chápu, že pro starší lidi je naučit se anglicky a německy velice obtížné, ale tento pán dle hlasu mezi ně nepatřil. Když jsem se dozvěděl, že tento vlak mimořádné zastaví ještě v Přelouči a dalších malých stanicích na Svitavsku, protože nahrazuje zrušený R do Brna, tak už jsem tomu nechtěl ani věřit. Chudáci třeba cestující, kteří jeli z Berlína do Vídně, to si museli připadat jako v nějakém regionálním spěšném vlaku.
Odškodnění je “jistá věc”
V Pardubicích jsem přestoupil do vlaku jedoucího o hodinu později podle jízdního řádu. Ten jel již přesně a personál byl velice ochotný. Věděl jsem, že kdysi fungovalo to, že pokud vlak vyšší kvality (EC, IC) dorazil do vaší stanice o 60 a více minut opožděn, měli jste nárok na odškodnění. Ptal jsem se ho tedy, zda já mám na něj nárok. Byl velice ochotný a za několik minut mi vysvětlil celou věc. Nárok na odškodnění ve vnitrostátní přepravě (vyjma vlaků Pendolino)cestující vůbec nemá. České dráhy měly sice již 3. prosince 2009 přistoupit k evropskému nařízení při cestování na železnici, ale České dráhy se rozhodly účinnost odložit o dalších pět let a to kvůli stavebním pracím. Ano, u nás se stále staví, ale nevěřím, že bude někdy dostavěno a jsem zvědav, jak dlouho se ještě na to budou vymlouvat. Ano, železniční infrastruktura v Německu a u nás se prostě nedá srovnávat, ale přesto i v Německu se stále staví a v Rakousku je to podobné.
Jediná šance, jak dostat část peněz zpátky je mít mezinárodní jízdenku. Tam odškodnění existuje a vyplácí se až od zpoždění 60 nebo 120 minut. Vše se ale řídí vnitřními směrnicemi, který obyčejný cestující nemá možnost vidět. Sám pan průvodčí mi o nich jen poreferoval, ukázat mi je nemohl. Řekl mi, že i pak je možnost odškodnění je velmi malá, protože směrnice vypočítají tisíce příkladů, na které se odškodnění nevztahuje. Patří tam samozřejmě různé přírodní kalamity, ale i povětrnostní podmínky, na které to lze uhrát snad téměř vždycky. Tak asi máme smůlu!
Bohužel jsem se opět potvrdil, že ČD opravdu znamená “Času dost”. Bohužel na opravdový rozvoj železniční infrastruktury není v České republice silnější politická vůle. Stát cpe do modernizace koridorů stovky miliard korun, ale výsledkem budou tratě s nejvyšší povolenou rychlostí 166km/h, což je málo. V Německu už se jezdí i 330km/h a v Rakousku 230km/h rovněž není problém. Pokud chceme, aby železniční doprava opravdu konkurovala té autobusové, musíme změnit celou koncepci. Železnice je stále jedna z nejvíce environmentálních a nejbezpečnějších způsobů dopravy. Budoucnost dopravy je na kolejích a to si uvědomuje i Severní Amerika, kde se začíná stavět první vysokorychlostní koridor na tomto kontinentě. Bohužel u nás politici neumějí koukat do budoucnosti a slepě nechávají téct miliardy do kilometrů silnic.
První fotka je německý rychlovlak ICE směřující z Frankfurtu do Bruselu. Druhý je rakouský IC směřující do Vídně.
