Ve středu 3. března pokračoval třetím dílem speciál Otázek Václava Moravce, tentokrát z Pardubického kraje. Pozorný divák si mohl všimnout, že velké strany (ČSSD a ODS) utrpěly zatím největší ztráty v historii a na straně druhé malé strany bodují. Je navždy tatam doba, kdy ODS a ČSSD překračovaly 30% hranici volebních preferencí? Tento článek se snaží analyzovat, co může české politice dát a naopak vzít stranická pestrost v Poslanecké sněmovně. Je opravdu doba volit malé strany?
Podle preferencí dvou nezávislých agentur by první místo v Pardubickém kraji obsadila ČSSD s 26%, druhá ODS 21%, třetí komunisté skoro s 12%, třetí TOP 09 s 10%, dále Věci veřejné s 8,8%, KDU-ČSL a Strana zelených s 6%. Musíme však tento průzkum brát s velkou rezervou, protože průzkumy jak víme nejsou realita, ale zase nemůžeme říci, že to nic neznamená, protože 1000 občanů v rámci jednoho kraje už je dost velké číslo, standardně se dělají průzkumy na tisíci lidech z celé republiky. Co tyto čísla nám říkají?
Za prvé, i když se velké strany předbíhají v nápadech, jak oslovit voliče, mají tučné rozpočty na nákladné kampaně a vzájemně se prohlašují, že oni jediné jsou schopny vyvést republiku z krize, zoufale dál pokračuje jejich pád. Vzpomeňme na jejich vrchol, volby 2006. Volby, které sice skončily patem, ale zaznamenaly největší preference v historii České republiky. 32%, výsledek, který dříve v pohodě stačil na volební vítězství, poslal sociální demokracii do opozice. Situace dosud nevídaná. ODS předčila v roce 2006 všechny rekordy, ani za doby jejich otce zakladatele Václava Klause, nikdy nedosahala takových výsledků. To, co předvedl v roce Topolánek, bylo famózní. Lidé opravdu věřili, že dluhy se musí řešit a musí se zavést nákladné reformy. ODS dostala skoro 36% (v Praze skoro 48%), ale na většinovou vládu to nestačilo a to díky změně volebního zákona z dílny Klause a Zemana. ODS se sama chytla do vlastní pasti. Další období už bylo jen trápení, ale které nemohlo skončit nejlépe, když na druhé straně stál uražený a nikdy neústupný Paroubek. I když ODS reformy opravdu myslela dobře, nedokázala jejich nutnost u občanů obhájit a sama se zdiskreditovala, když se začala před normálními občany “zavírat” do luxusních jachet a vil.
Dnes, preference ODS jsou na 20%, druhá nejhorší prognóza v historii ODS (jen v roce 1998 některé průzkumy ODS předpovídaly jen 12%). ODS se stále dostává do větších potíží (viz kauza Opencard) a pokud ČSSD vyhraje volby, jako že je to velmi pravděpodobné, nevyhraje z toho důvodu, že by ji lidé věřili, že je schopna pomocí svých populistických slibů vyvést zemi z krize, ale pouze bude těžit z absolutní neschopnosti a rozhádanosti ODS. Pokud si sečteme procenta preferencí, jednoduše zjistíme, že nejvíce voličů ODS uteklo do TOP 09 a VV.
Pokud se blíže podíváme na ČSSD zjistíme, že největší úspěchy jsou už také pryč. V roce 2006, jak už bylo řečeno, strana dokázala získat přes 30% hlasů ve volbách a to po 8 letech vládnutí, to je prostě neuvěřitelné. Vrcholem byly zřejmě krajské volby v roce 2008, kdy sociální demokracie získala všech 13 hejtmanství na základě populistického slibu zrušení zdravotnických poplatků, které nejsou vůbec v kompetencích kraje.
Pokud by všech 7 stran uspělo a dostalo se do Sněmovny, co by to pro náš politický systém znamenalo. Za prvé, definitivní potvrzení ztráty důvěry ve velké strany, které by se musely nad sebou zamyslet a buď změnit styl svého politického chování nebo by pokračovaly v pádu a mohlo by někdy i možné, že by ztratily dominantní postavení. Český stranický systém je poměrně dost stabilní, pokud ho porovnáme s Polskem či Slovenskem, ale nelze vyloučit, že někdy se prostě stane, že hlavní strany se v očích voličů definitivně tak znelíbí, že skončí či se transformují v jinou stranu. Podobně vznikla strana SMER na Slovensku nebo Právo a spravedlnost nebo i Občanská platforma, které jsou dnes nejúspěšnější strany na Slovensku a Polsku. Není to vyloučené i tady, ale v nejbližších čtyř letech to ještě nehrozí. Volby 2010 mohou být jen začátkem konce těchto stran.
Za druhé, spousta malých stran by musela voličům dokázat, že to se změnami opravdu myslí vážně a že jsou schopny se spojit a změny provést. Strana zelených to se změnami v roce 06 myslela vážně, ale s 6 poslanci prostě nic nezmohla a účastí ve vládě, kam vlastně musela, se nalomila její struktura a důvěryhodnost u voličů. Teď by to mohlo být jiné. Pokud by se spojili VV, SZ, KDU-ČSL a TOP 09 (nemyslím teď nutně na vládní úrovni) tak by mohly společně vnést do Sněmovny nové pracovní postupy, politické myšlení a konečně zavést trochu té politické kultury. Zatím vždy v historii vstupovala jen jedna nová strana a v malém počtu, tady by strany mohly být dvě a v nemalém množství mandátů!
Za třetí, mohlo by se ale stát, že pokud by do Sněmovny vstoupilo třeba 7 stran a ODS a ČSSD by držely 120 nebo více mandátů (ústavní většina), tak tyto dvě velké strany buď z neschopnosti sestavit většinovou ideologickou vládní koalici nebo neochotě ji sestavit (znamenalo by to výrazné kompromisy v koaliční smlouvě a zastínění lídrovské role jedné strany) by se mohly rozhodnout pro velkou koalici nebo opoziční smlouvu. Není rovněž vyloučené, že by se rozhodly pro změnu volebního zákona na většinový volební systém a rozpuštění Sněmovny podle článku 35 odstavce 2, který byl do ústavy přidán loni v září, kdy se strany snažily vyvolat mimořádné volby. Vše by odůvodňovaly velkém množstvím stran ve Sněmovně a roztříštěností politického spektra. To by ale byla rezignace na výsledky voleb a znamenalo by to snahu zajistit si moc jinými prostředky. Změna volebního zákona může ale nastat i za předpokladu, že by do Sněmovny vstoupilo jen 5 stran, jak je doteď zvykem. Zde by však velké strany těžko hledaly nějaké zdůvodnění.
To jsou však jen moje spekulace, ale nic není vyloučené. Vše záleží na voličích, volby 2010 budou zřejmě zlomové. Bude pokračovat pád preferencí velkých stran nebo dvě velké strany jako minule dokonale využijí poslední dny kampaně, kdy získaly nejvíce voličů a pošlou čísla z průzkumů k ledu?
Zdroj obrázků: ct24.cz
